Nad úspěšnou stávkou aneb každá pomluva je dobrá
Tak máme čtvrteční stávku šťastně a hlavně úspěšně za sebou. Šťastně proto, že nebyly žádné úrazy a nehody nejen stávkujících zaměstnanců, ale ani cestujících. Nikdo nikoho nenapadl fyzicky a zaměstnavatelé zaměstnancům nevyhrožovali, abych seřadil možné události od nejproblematičtějších, až po banální, což je určitě poněkud rozdíl od poslední významné železničářské stávky v roce 1997, kdy vyhrožování od iniciativních vedoucích bylo poměrně časté.
Na uplynulé stávce je cenné, že se podařilo zastavit veškerou dopravu na železnici, čemuž zase ne tak všichni věřili, protože odborových centrál působících na železnici je dost a ne všechny vždy táhnou za stejný konec špagátu. Cenné bylo i zastavení pražského metra, které, přes „prognostické“ výkřiky gen. ředitele DP Praha kdy že se metro rozjede, bylo rovněž stoprocentní.
Nejcennější byla ovšem spolupráce všech odborových organizací z oblasti dopravy železniční, silniční i městské, což je fakt, který tu dříve byl až nemyslitelný a to nedává spát našim „tripartitním kolegům“ z vlády ČR.
Naše milá vláda proto nahonem připravuje zákon, kterým by omezila nebo zakázala právo na stávku dalším kategoriím zaměstnanců, nejlépe snad všem dopravním, protože nyní nesmí sice stávkovat hasiči, policisté, řídící letového provozu, atd., ale „nádražáci“ stále ještě ano.
Vláda v době stávky vychrlila o této stávce spoustu polopravd a lží včetně té, jak si odboroví bossové hrají golf v době stávky, čemuž všichni měli rozumět tak, že když stávkující zaměstnanci v potu tváře zastavovali vlaky, busy a vůbec odolávali tlakům médií a zaměstnavatelů, jejich (odboroví bossové) místo řízení stávky chodí po golfovém trávníku a ještě se u toho nechávají fotit. Premiér i novináři přitom měli řadu informací, jak to skutečně bylo, že v Poděbradech běželo evropské mistrovství železničářské sportovní organizace USIC, kde za každou evropskou zemi bylo nominováno šest nebo kolik hráčů, kteří dlouho trénovali a těšili se na toto mistrovství, že takové mistrovství bylo připravováno kolik let stejně jako další přebory USIC a se stávkou to nemá co dělat - a “odboroví bossové“ v tomto ani jiném turnaji nehrají, atd. - nic to nebylo platné. Lži a polopravdy plivali s nadšením všichni neseriozní novináři (zdá se, že je jich v tomto státě dost - říkají si přitom svědomí národa) a také pan předseda vlády se radostně ke stejné lži přihlásil. A tak všichni ti, kteří nám o několik dní dříve vysvětlovali, jak se musíme chovat v souladu se zákony a také musíme poslechnout velmi problematické rozhodnutí soudu o zákazu stávky, veřejnosti lhali do očí o odborářských vůdcích hrajících golf, ačkoliv pravdu znali jako první. Opakovaně se tak dopouštěli trestného činu pomluvy a vůbec jim to nevadilo. Latinské přísloví praví, že co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi a naši představitelé by stále rádi byli viděni na té správné straně.
Naštěstí pro vládu se obyvatelé této země, stižení ekonomickou povinností pracovat a zejména lidé, kteří dojíždějí do Prahy, zachovali pragmaticky. V převážné většině do Prahy vůbec nedojeli a vymysleli si prodloužený víkend.
A tak České dráhy nabídli náhradou za vlaky autobusy, kterými skoro nikdo nejel (a také o nich skoro nikdo nevěděl), čas od času v intervalech takřka hodinových se Prahou projela ta či ona tramvajová linka, řízená hrdinnými vedoucími zaměstnanci DP, kteří zkoušky na řízení tramvají stále ještě mají platné a nestávkovali, jako kdyby se jich a jejich rodin zvýšené DPH, ani báječná zdravotní a sociální „reforma“ a další výdobytky Nečasova kabinetu vůbec netýkaly.
Centrum Prahy bylo takřka liduprázdné, kromě několika stovek udivených turistů a pár lidí s batůžky a na bicyklech. Očekávaný - a tolik v návrhu na vydání předběžného opatření soudu vzpomínaný chaos - se nekonal, přestože žádné opatření soudu se čtvrteční stávky už netýkalo.
A tak nakonec vydané předběžné opatření vlády (pardon – samozřejmě soudu), které zakázalo předchozí pondělní stávku, vykonalo svou pozitivní roli. Sjednotilo názory lidí; i ti, co původně nechtěli stávkovat, do stávky šli, protože se zdravě naštvali. Také organizátoři vše stačili lépe připravit a i lépe stanovili čas začátku i konce stávky s ohledem na městskou dopravu.
A jak s náhradou škody „za stávku“? Nečas původně chtěl po stávkujících náhradu škody „do pětníku“. Počkejme si na vyčíslení. Většina osobní dopravy je dotována a kraje i stát dotaci ušetřily. Stávkující nedostali za stávku mzdu. Dopravní firmy ušetřily poplatky za dálnice i za použití železniční dopravní cesty a navíc se určitě nechystají vrátit cestujícím jízdné, které nebylo využito v důsledku stávky, ale bylo dopravcům uhrazeno v rámci časových jízdenek. Bude to zajímavý výpočet, protože nejdražší se ukážou být mzdy a platy nestávkujících, ale také mnoho v ten den nepracujících převážně řídících a dalších zaměstnanců. Ostatně výpočet je jedna věc a prokázání konkrétní škody konkrétním „škůdcům“ včetně prokázání jejich zavinění při výkonu práva na stávku věc jiná.
Rovněž argument o stávce politické, která (na rozdíl od stávky za postuláty ekonomické a sociální) je přeci nezákonná, bude zajímavě vláda prokazovat. Od kdy je vykrádání peněženek chudých a středních vrstev a zhoršováni jejich ekonomického a sociálního postavení věcí politickou, nikdo totiž neví.
JUDr. Jiří Rokos