Hra na hledání viníka železničních nehod

Rekordní série nehodových událostí na železnici posledních dní, kdy se naposledy čelně srazily 2 osobní vlaky přímo v Brně na hlavním nádraží v úterý 5. března, den předtím osobní vlak s nákladním u Ronova nad Doubravou, přinesla zajímavou hru na hledání viníka série železničních nehod přímo od těch, kteří prostředí pro nehody na české železnici soustavně vytvářejí.

Hlavním hrdinou pro média byl v této souvislosti ministr dopravy Dan Ťok, který je právě proto nejdéle sloužícím ministrem dopravy, protože bravurně a s úsměvem zvládá roli fackovacího panáka. Vloni v červenci oznámil a velmi úspěšně v těchto dnech dokončil paralyzaci Českých drah (ČD), kdy ze státní akciovky a obchodní společnosti vyrobil bezbrannou příspěvkovou organizaci ministerstva, která ho musí poslouchat, ale v souvislosti se šňůrou nehod nemá komu vynadat, protože původní představenstvo nechal rozprášit. Vyjádřením v televizních výstupech o „přejíždění návěstidel“ (na železnici známe projetí) přesvědčil, že železnici stále nevstřebal. Jenže právě jím s úsměvem zastřešované ministerstvo a jeho odborníci v sekci dopravy, kteří, nepolíbeni praktickými zkušenostmi ze železničního provozu, chroustali pouze skripta a dnes pod zaříkadlem liberalizace železnice vyrobili českou kolejovou džungli bez pravidel a prostředí nejistoty.

Jsme jediná země v Evropě, kde se i na nejbezpečnější železniční trati s více zabezpečovacími systémy, zafinancovanými Evropskou unií, dokáží srazit vlaky, protože v pojetí ministerstva, následovaného, resp. papouškovaného kraji, se hledá v rámci liberalizace nejlevnější dopravce cenou dopravního výkonu na vlakový kilometr a nikoho nezajímá, jestli jeho vozidla, která v době „výběru“ ani nemá, jsou kompatibilní se zabezpečovacím zařízením, do kterého se za účelem zajištění bezpečnosti investovalo. Dnes už dokonce nikoho nezajímá, zda nejlevnější dopravce má vůbec strojvedoucí. Právě hledané úspory přinášejí tlak na strojvedoucí, na kterých je po postupné likvidaci vlakového personálu s dopravními povinnostmi z pohledu zajištění jízdy vlaku úplně všechno včetně zajištění funkčnosti toalet, přičemž od nehody s fatálními následky kolikrát dělí jedno jediné návěstidlo a několik vteřin.

V souvislosti s posledními nehodami a úterní poradou pana ministra byla v médiích prezentována opatření, která mají bezpečnost na železnici a výkon služby strojvedoucího zlepšit. Jakýsi blíže nespecifikovaný bodový systém a kamery na stanovištích strojvedoucího (pro ministra kabiny) včetně častějších kontrol nepředstavují v žádném případě zlepšení bezpečnosti, ale zvýšení stresu strojvedoucího, z toho vyplývající chybovost a dokazují absolutní nepochopení situace, ba dokonce odbornou prázdnotu trestuhodného kalibru, ohrožující sektor železniční dopravy.

Korunu všemu nasadil generální inspektor Drážní inspekce Jan Kučera. Díky jeho úternímu vystoupení v DV TV a duelu s Danielou Drtinovou se objevily i v dalších médiích titulky: Drážní inspektor: „Strojvedoucí si někdy hrají s mobily, za nehody může lidský faktor“.

Jan Kučera namísto připomenutí roku 2017 a novely zákona o drahách, která činnost Drážní inspekce omezila na šetření nehodových událostí bez původní možnosti řešení prevence, plně ukázal, že je pouhým lokajem ministerstva a nikoliv generálním inspektorem nezávislé Drážní inspekce. Jako by zlidštěné vyjádření o „plácačce“ výpravčího namísto výpravce, „peronu“ namísto nástupiště v kontextu s informací, že si myslí, ale nemůže dokázat hraní si s mobilem strojvedoucími, v plné nahotě ukázalo, že se nejedná o fundovanou dopravní autoritu. Zatímco alespoň někteří „odborníci bez praxe“ sekce dopravy na ministerstvu mají dopravní školu, jde o vystudovaného matematika, který v očích odborné veřejnosti a určitě strojvedoucích skandálně degradoval význam Drážní inspekce a majestátu generálního inspektora. Není divu. Po studiu odborné matematiky v roce 2003 nastoupil rovnou na Drážní inspekci, kde od tiskového mluvčího postoupil v roce 2004 na vedoucího kanceláře, už v roce 2006 na náměstka generálního inspektora a v roce 2016 se stal generálním inspektorem. Jednou z největších perel vystudovaného matematika v roli generálního inspektora Drážní inspekce při duelu s Danielou Drtinovou byla po velmi správné otázce, zda po sérii nehod nejde o systémový problém, jeho udivená otázka, zda naráží na strojvedoucí. Generální inspektor ukázal, že o profesi strojvedoucího nic neví, o systému též, a tím i na sobě systémový problém demonstroval. Prostředí železničního provozu vrcholově utvářejí lidé, kteří o něm z praktického hlediska nic nevědí, ale mají hodně přečteno, a svými teoretickými vyjádřeními, nápady a nedej Bože i zásahy jej naopak ohrožují.   

Dobrou zprávou na závěr je, že ministr dopravy v rámci svých vyjádření k nehodám mj. prezentoval: „Musíme analyzovat, zda jsou strojvedoucí přetížení nebo mají jiný problém.“ Jde o to, kdo to bude analyzovat, ale již z počtu cca 300 chybějících strojvedoucích jde vydedukovat, že jsou nahrazováni přesčasovou prací. Pro výkon jakékoliv profese, kde jde o bezpečnost, je zapotřebí stabilního prostředí, předem daných jistot, řádného odpočinku, ale zároveň systému s jasnými pravidly, kde se řeší jen nenadálé mimořádnosti.

V české železniční džungli, utvářené odborníky ministerstva bez praxe s vidinou úspor za každou cenu, se práce strojvedoucího stává čím dál větším dobrodružstvím s každodenními překvapeními, kudy a čím vůbec strojvedoucí pojede, natož kde směnu vlastně skončí, zda a kdy se dostane domů. Právě v Brně dlouhodobě probíhají rozsáhlá výluková opatření a  právě tam přibyly starosti, zda ještě bude strojvedoucí u Českých drah či s jiným dopravcem letos jezdit.

Seriózně provedená analýza stávajícího stavu zjistí, že třeba pondělní nehoda u Ronova nad Doubravou na trati se zjednodušeným řízením drážní dopravy by se nestala při aplikaci RADIOBLOKu, kterýžto byl původně jako úspěšně vyzkoušený projekt na trati Číčenice – Volary namísto plánovaného rozšíření na další podobné tratě Ministerstvem dopravy zastaven. Často omílané selhání lidského faktoru ze strany strojvedoucích v dalších případech má příčiny ve stresovém prostředí neustálých změn, daných stavem tratí a výlukovou činností, stavem vozidel, ale je hlavně odrazem diletantství v sektoru železniční dopravy, který není adekvátně odborně řízen a upadá do chaosu. Ale to jsme zase u odpovědnosti za sektor dopravy, jejíž řešení včetně železniční dopravy jako promyšleného síťového systému podle všeho čeká na pořádnou tragédii….

 

                                                                                                          Jindřich Berounský 

Příspěvek byl publikován v rubrice Archiv. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.