Jak se má ČD Cargo (k 17.6.2015)?
Pokud si na to má autor tohoto článku odpovědět, pak podle jeho názoru je odpověď jednoduchá. Pořád stejně špatně. Ale zřejmě netrpí pronikavou snahou své hospodářské výsledky nijak výrazně zlepšit. Nebo je možná chce zlepšit, ale neumí to, pokud vůbec smí. Posuďte sami.
Ať je to jak chce, management této společnosti, jenž by měl cítit odpovědnost za zaměstnance, kteří u něj pracují, by se měl podle toho také chovat. Pokud by tomu tak bylo, ocitli bychom se ve Švýcarsku, odkud se jeden podnikatel v železniční dopravě nechal slyšet, že největším kapitálem jeho firmy jsou její zaměstnanci. Ale to řekl před více než 10 lety. Třeba už mezitím okoukl české poměry, kde zaměstnanec je jen nákladová položka jako každá jiná, zvaná navíc FTE .
Management ČD Carga ve stále ještě největší železniční nákladní dopravní firmě ČR je ovšem vyměňován jako ponožky podle toho, která politická garnitura ovládá ČD a nadřízené ministerstvo dopravy, takže na nějaké filosofické úvahy o cennosti zaměstnanců mu nezbývá čas ani prostor (přestože nejde o filosofii, ale o ekonomiku – zaměstnanec je opravdu cennou složkou kapitálové strategie).
Pokud se ale přizpůsobíme zcela momentálnímu pohledu, lze se domnívat, že podle pokynu tehdejší skupiny ČD sestavilo vedení ČD Cargo v minulém roce plán na rok 2015, aby se posléze už po několika měsících jeho naplňování zjistilo, co už věděli všichni od začátku: že totiž původně a možná na něčí objednávku namalovaný plán je nereálný a reálné tržby z přeprav jsou každý měsíc roku 2015 o nějaké to procento kratší, než ta jejich plánovací malůvka předpokládala. Tržby z ostatních činností firmy nestojí přitom ani za fajfku tabáku; to by se firma nemusela věnovat dopravě nákladů. O slovenském pořekadle, že se „nemajú dávať všetky vajcia do jednoho vrecka“, zrejme nikto ani nepočul.
A tak následují dva, možná i tři měsíce mlčení (leden až březen 2015) a nekonání, aby posléze věc vyvrcholila dramatickým odhalením od našeho zajisté plně kvalifikovaného současného managementu ČD Cargo.
Ten na konci I. čtvrtletí 2015 (pardon, až o celé dva měsíce později!!!!) konstatuje, že pokud se dle současných tržeb vytvoří očekávaná skutečnost za rok 2015, tak vychází propad v tržbách na konci roku oproti plánu o 423 mil. Kč, ačkoliv jiný údaj ze stejného materiálu hovoří pouze o propadu 365 mil. Kč, aniž se přitom uvádí, kolik že % to z plánu tržeb je. Podle mého odhadu nejde o více než 5%.
Tento údaj musel být známý již v lednu nebo v únoru tohoto roku, protože smlouvy o přepravách většiny komodit se nedělají ze dne na den, ale jsou – měly by být – převážně dlouhodobé. Očekávaný pokles tržeb z přeprav není nijak dramatický, ale firma na něj již nyní dramaticky reaguje návrhem masivního propuštění ve dvou vlnách, které svým rozsahem neodpovídá poklesu přeprav, ledaže firma plánuje, že v příštích letech bude dále přepravovat méně a méně, což je logický následek takového kroku. A to bude, protože s takovým poklesem zejména provozních zaměstnanců jí nic jiného ani nezbývá.
Ostatní návrhy úspor nákladů (kromě výše uvedeného a kromě úspor na nákladech za nekonání oprav lokomotiv a vozů ve stávajícím rozsahu), jsou rázu spíše kosmetického a navíc jejich dosažení je spíše zbožným přáním, než reálným návrhem.
Přitom EU dala jasně najevo, že počítá s převedením stávající úrovně přeprav v Evropě z jejich podstatné části ze silnice na železnici (uvádí se údaj cca 40% celkového objemu), čemuž zřejmě bude odpovídat nějaká ta forma stimulace. Všichni „privátní“ dopravci si mnou ruce, vždyť většina rozhodnutí EU nahrává velkokapitálu, který se má jako nikdy předtím. Koneckonců proto i EU vznikla.
Naše milované ČD Cargo se ale vypravilo opačným směrem. Dělá všechno proto, aby u budoucího dělení kořisti z podstatné části chybělo. Samo se oslabuje a připravuje se o to nejcennější. O kvalifikovanou pracovní sílu. O tom svědčí i navrhované úspory nákladů. Ani slovo o možném zvýšení tržeb, ani slovo o zachování zatím zbytné pracovní síly za 60% mzdy formou náhrady mzdy a „pobytu“ zaměstnanců doma (§ 209 zákoníku práce), což bych doporučil z hlediska úspory mezd zejména samotnému managementu. Na to, aby se třeba obchodníci dívali na stávající přepravy bez potřeby jejich navýšení (žádné není navrhováno), mohou opravdu být doma a hrát kanastu nebo mariáš i s mašinfíry a zachovat si přitom své zaměstnání – tedy je-li případ od případu o co (o koho) stát. Mimochodem: Za doby šéfování pana ing. Bazaly zůstali zaměstnanci ČD Carga několikrát doma za 60% mzdy, i když přeprava oproti dnešku vyloženě prosperovala.
Stávající sveřepá snaha o náhlé propouštění většího počtu zaměstnanců, než odpovídá stávajícímu poklesu výkonů, může být podle mého názoru i záměrnou snahou oslabit stát v jeho roli obhospodařovat v budoucnu ziskově svůj majetek, byť transformovaný do podoby a.s. To, včetně možné snahy vylepšovat očekávané hospodářské výsledky už v té době zřejmě nadsazeným plánem ve snaze zlepšit image a rating celé skupiny ČD na konci roku 2014, mi navíc trochu zavání trestným činem.
Rád se budu mýlit, a prokáže-li se zodpovědnost budoucích navrhovaných kroků ve směru rozvoje ČD Carga, budu první, kdo jim bude na těchto stránkách blahopřát.
Zatím mne tyto kroky vedou pouze k otázce: Nebude po těchto restriktivních krocích kupní cena ČD Carga při jeho prodeji potencionálnímu privátnímu vlastníku ještě pořád příliš vysoká?
JUDr. Jiří Rokos, člen GR SOSaD.
P.S: Zde obvykle píšu, že výše uvedené názory jsou jen názory autora a nepředstavují žádný oficiální postoj SOSaD.
Tentokrát musím uvést, že výše uvedené úvahy autora jsou plně v souladu s názory Firemního výboru SOsaD při ČD Cargo, a.s. i GR SOSaD. Rádi se seznámíme s názory (a návrhy na řešení) zaměstnavatele ČD Cargo tak, jak možná zazní zřejmě dne 22.6.2015. Podle § 287 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen projednat s odborovou organizací ekonomickou situaci u zaměstnavatele, zvláště pak návrhy opatření, týkající se většího počtu zaměstnanců (zaměstnanců, nikoliv FTE), atd. – a to ještě předtím, než budou rozhodnuta. To zatím není splněno a zjevně se k tomu nikdo nechystá.