Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, aneb k čemu jsou také odbory
… alespoň ty naše, chtělo – a mělo by se dodat.
Stalo se v minulých dnech. Dva nákladní vlaky se srazily čelním střetem, tedy v důsledku jízdy proti sobě po jedné koleji, když na zbylé koleji dvojkolejné trati běžela výluka.
Toho dne sloužil ve stanici, která s událostí souvisí, náš člen. Bez prodlení jsme mu nabídli právní pomoc, a také ji poskytli, resp. začali poskytovat, bez ohledu případnou míru jeho (ne)zavinění. Zde je rychlost důležitá, minimálně proto, že u výslechů je dobré, aby byl náš člen zastoupen advokátem, čímž se vnese do celé věci klid a věcnost a bez stresu, z něhož lezou unáhlené a mnohdy nepravdivé úsudky, a v neposlední řadě bude dbáno na objektivní objasnění celé věci.
V souvislosti s takovou nehodou si ovšem kde kdo přiloží (a již přiložil) polínko a vyjadřuje všelijaké a zaručené názory – zkrátka jako v hospodě. Nač dbát hospodských řečí, řeknou si jiní. Zavinění a jeho míra podílu se vyšetří a všichni vědí, že celá situace nejen v tomto případě, ale i v životě není nikdy černobílá a jednoduchá.
Že si na začátku vyšetřování přiloží polínko i zaměstnavatel dotyčného našeho člena, resp. zástupce zaměstnavatele, který je poměrně „malou šajbou“ v hierarchii vedoucích zaměstnanců, nikdo nečekal ani v rámci hospodských řečí – a přeci se tak stalo. Přitom nejrůznější „malí šéfové“ by si měli uvědomit, že si nemohou povídat, co chtějí, protože každý názor, pokud ho pronese vedoucí zaměstnanec na jakémkoliv stupni řízení, má i své právní důsledky. A zaměstnanci i jiní nerozlišují „hodnosti“ (profesní zařazení). Proto si zaměstnavatelé vydávají všelijaké vnitřní předpisy, které stanovují, kdo (pouze) se může jejich jménem vyjadřovat.
A tak se do centra pozornosti dostalo i vyjádření jednoho takového „zástupce“ železniční firmy, který, ač ho k tomu pozice u ní nikterak neopravňuje, se (podle zpráv, které mám k dispozici), nechal slyšet, že náš člen svými vyjádřeními u výslechu po nehodě poškodil dobrou pověst této firmy, mimo jiné i tím, že se vyjádřil k jednoduchosti a rychlosti obsluhy jistého technického zařízení.
Na tom (vyjádření) mi vadí tři, možná i čtyři věci:
1. Zaměstnavatel by měl ctít presumpci neviny u svých i cizích zaměstnanců a nevyjadřovat se k záležitostem, které nejsou uzavřeny – a hlavně měl by mít ke svým zaměstnancům prvotní důvěru.
2. Pokud vyslýchaný při své výpovědi sděluje objektivnímu orgánu (vyslýchajícímu) své názory, např. na určitý technický stav zařízení a jeho fungování, nemůže tím poškodit vůbec nikoho, protože každý má na takové názory právo, zejména spějí-li k objektivnímu zjištění a to ukáže, jak se věci mají. Pokud stav zařízení vzbuzuje diskuse, potom je třeba věci prověřit, ne předem zaměstnance dehonestovat.
3. Také mi vadí určitá neomalenost a třeba i z toho vyplývající samolibost dotyčného, který svým okamžitým názorem dává najevo, jak jeho soudy a výroky stojí nad průběhem a výsledky vyšetřování.
4. V neposlední řadě je třeba uvážit, zda nedošlo k porušení pracovněprávních přepisů ve vztahu k vykonávané práci dotyčným vedoucím zaměstnancem, protože pokud takový vedoucí zaměstnanec na jakémkoliv stupni řízení poskytne kdekoliv jakékoliv vyjádření, má se za to, že je poskytl oprávněně, byl k tomu zmocněn a učinil tak s plnou znalostí věci. Přitom v této chvíli o této nehodě plnou znalost věci nikdo nemá a mít nemůže. Policie teprve svou práci začíná.
Dotyčný neomylný sudič může teď jen doufat, že jeho vyjádření, kterým fakticky poškodil svého zaměstnance a snížil jeho vážnost, se v průběhu šetření ukáže jako pravdivé. Jinak je zde na místě konstatovat, že se zaměstnanec může bránit i žalobou na ochranu osobnosti s požadavkem omluvy a náhradou nemajetkové újmy. Částka 200 – 500 tisíc by podle mého odhadu na eliminaci takových řečí mohla stačit.
To by mohlo poučit každého, aby nevyjadřoval bez oprávnění žádné názory k probíhajícímu šetření, zejména pokud je zástupcem zaměstnavatele (firmy) na jakékoliv vedoucí pozici a lze po právu předpokládat, že se vyjadřuje jejím jménem. Nikdo totiž neví, že se asi vyjadřuje bez jejího požehnání a dělá jí tím docela medvědí službu. Ukazuje také navenek, jak si dotyčná firma pramálo váží svých zaměstnanců, přestože tomu tak ve skutečnosti určitě není.
JUDr. Jiří Rokos, člen Generální rady Svazu Odborářů Služeb a Dopravy.