Někdy před vánocemi minulého roku (nebo snad už v půli prosince?) jsem zaslechl ve vlaku zhruba následující dialog dvou pánů.
Pán1: Tak si představ, ty vole, že u nás už je podepsaná kolektivní smlouva.
Pán 2: U nás už jsou všichni taky dávno dohodnutí a čekají, až podepíšete vy. Takže teď už se může podepsat i u nás.
Pán 1: Jste bohatá firma, tak budete určitě mít pěknej mzdovej nárůst, ne? A těch peněz, co k vám letos nateklo na výkony!
Pán 2: Ani nevím, ty vole. Ale nebude z toho nic moc do mezd, protože všechny mzdový nárůsty u všech železničních firem prej hlídá nějakej krotitel krokodýlů a ten nechce o nárůstech mezd nic moc slyšet. A naši šéfové se bojí cokoliv odsouhlasit, protože se údajně musí všechno s ním konzultovat a čekat na jeho souhlas. Ten údajně také nařídil, že se nesmí podepsat další kolektivky dřív, než bude podepsáno u vás.
Pán 1: A to jste si nechali líbit? Na co ty odbory teda máte?
Pán 2: Když ono je těch odborových centrál nějak moc a já ztrácím přehled – a oni asi taky. Všichni letos před kolektivním vyjednáváním mluvili cosi o tom, co všechno by se mělo vyjednat, všichni chtěli být v hojných počtech na jednáních zúčastněni, je to samý prezident a pak se ukáže, že zastupují několik desítek členů; o čem se vyjednává, většinou stejně ani moc nevědí a s žádným návrhem stejně nikdo z nich nepřijde. Říkalo se také, že potom jeden z těch větších řekne, že to, co už se dosáhlo, je dobrý a jim to stačí. A ať nikdo nechce víc nebo nebude nic, protože oni další návrhy nepodpoří. Přitom vyjednali vlastně jenom totéž, co měli i v předchozích letech.
Pán 1: Počkej, ty vole, chceš říct, že se mohlo vyjednat víc a oni to takhle zapikolovali?
Pán 2: Nevím, člověče, jestli to takhle bylo a jestli takový malý platový nárůsty těm jejich členům opravdu postačí. Docela by mne to ale zajímalo. To víš, co by si to u zaměstnavatelů ti funkcionáři odborů kazili, když to jejich členové třeba ani nechtějí. A taky je tady přeci ten krotitel.
Pán 1: Ale přeci ty mzdový nárůsty, co ti vyjednavači vyjednali, nic neřeší. Železničním firmám se daří většinou o dost líp, lépe než loni, a oni vyjednali nárůsty mezd stejné jako v dobách, kdy odéeska s topkou vykřikovaly, jak se musí šetřit, krátily kdekomu mzdy a přitom celá ta finanční krize včetně úsporných opatření akorát namastila kapsy bankám a různým miliardářům. A mohlo to přitom být letos už jinak! Vždyť se předseda vlády s tím malým odborářem, co není za pultem ani vidět, dohodli, že nárůst mezd pro další rok bude větší.
Pán 2:To nevím, co kdo dohod, ale tady u nás to má celý v pácu asi ten krotitel, a ten možná nic takovýho od svýho stranickýho šéfa neslyšel.
Pán 1: Ale odboráři to měli slyšet. Tak řekni sám, ty vole, co děláš jinak, než ten průvodčí nebo výpravčí Němec nebo Rakušan, anebo o co ty děláš míň. Jsou to přeci ty samý výkony a ta samá technologie. Na fous! Přitom máme proti nim poloviční výplatu!
Pán 2: To máš těžký, to asi ten krotitel neví. Vždyť sám říkáš, co dělal. To s ekonomikou, ani se železnicí nemá moc co do činění.
Pán 1: Ten ne, ale mají to vědět přeci ti odboroví prezidenti a předsedové. Uznej, že takhle ten západ budeme v životní úrovni dohánět dalších padesát let. Ještě přitom z každý svý dovolený a z každýho nákupu čehokoliv doplácíme státu na slabou korunu, protože všechno se sem dováží. I ty jabka! A v tom, co si za ty mzdy opravdu koupíme, jsme na tom stejně jako před pěti nebo osmi léty – pokud ne hůř. Není těch krotitelů v tom našem státě víc? A proč jsou z nich všichni pořád podělaný?
Pán 2: To nevím, ty vole, buď rád za to, co máš. Ještě chvíli držkuj a máš po vejdělku. Stačí pár elektromotorů do výhybek – a pár drátů a můžeš jít i se svým stavědlem … víš kam. To samý výpravčí a to samý strojvedoucí. Metro jezdí bez obsluhy, auta také budou – a na co by si ty tady ty fíry ještě potom drželi, nevíš? A nebude co vozit, když uhlí jde do hajzlu! A to hradlo ti zruší stejně! A vejpravkovi jeho kancl a zaměstnání taky!
Pán1: To seš celej ty! Podělanec! Nakonec budeme muset písknout stávku – a bude!
Pán 2: Nebude, ty vole. Dneska se nikomu do stávky moc a není ani nikdo, kdo by tu stávku řídil. Vždyť skoro všichni ti dříve odhodlaní nádražáci jsou pár let před penzí a vůdcové minulých stávek už i v penzi.
Pán1: Tak to je holt asi po žížalách. Vidíš, jak se mejlíme, vole! Máme odborové vůdce, kteří fakticky čekají, co vypadne krokodýlovi z tlamy, pardon, krotiteli z úst. A ti Němci a Rakušani? Ti budou za chvíli ještě chudší než my. Stačí, až ti migranti, co si je pozvali, budou po nich chtít peníze na živobytí a na vyrovnání životní úrovně.
Tak takhle jsem to nějak vyslechl. No a potom už jsem musel vystupovat.
A jestli jsem všechno nezachytil správně, nemějte mi to za zlé. Nejsem stenograf – a také už je to nějaký ten pátek. Na rozdíl od diskutujících pánů se mi zdá, že všichni jsou s výsledky kolektivního vyjednávání spokojeni a tím pádem se svými odboráři. A to chci poznamenat na uklidnění „mých“ odborářů, které velmi trápí, že se v některých aspektech dosáhlo (vyjednalo) poměrně málo. Obávám se ale, že jsou v tom pocitu osamoceni a netrápí se tím už nikdo jiný. Nebo že by výsledky byly poplatné české holubičí povaze?
Pravda, do hospody nechodím, tak mi možná chybí informace. Ale jedno vím jistě. Neslyšel jsem, že by někdo své odboráře kritizoval; to se týká asi i dalších odborových centrál.
Nebo bych měl začít do té hospody chodit?
J. R.