Pohádka o odborářích na ptačím dvorku.
Milé děti, kdesi na jih od mé sluje, je dvorek, kde bydlí modří ptáci. Ti žijí z toho, co jim lidé, kteří u nich spravují jejich majetek, svou prací nahospodaří. Lidé, co se správně jmenují zaměstnanci, mají péči o poměrně velké bohatství modrých ptáků; nejsou ovšem v zaměstnání jen tak pro radost z práce, ale jak už to na mnoha dvorcích celého království bývá, aby měli co do úst vložit – nejen vlastních, ale i svých dětí.
A tak snášejí v práci to, co by jinak ani snášet nemuseli a z hlediska zákonů, co platí i v celém království, by snad ani neměli.
Modří ptáci, co řídí celé království, všem poddaným přitom stále říkají, že lidé u nich mají demokracii a vládnou si sami. Modří ptáci jsou jenom prostředníci, kteří jim ukazují, jak vládnout, protože poddaní sami by si přeci vládnout neuměli a tak za ně vládnou moudří modří ptáci jako králové tak, aby všichni byli šťastní a spokojení. Buďte nám vděčni, říkají přitom, nic za to přeci nechceme, jen vaše dobro, milí lidé. A spokojeně hrabou peníze, které z vládnutí vlastně mít ani nemohou.
Ti naši lidé, o kterých vám chci povídat, a kteří, jak už jsem říkal, se starají o majetky našich modrých ptáků na onom dvorku, také uvěřili v demokracii; proč by ne, vždyť nejen ti jejich, ale i další modří ptáci jí mají také často plné zobáky, zejména, když chtějí své lidi lépe a chytřeji ožebračit pod záminkou, jakéže mimořádné výhody teď všichni dostanou, a kromě toho máme přeci královské zákony, jimiž se všechny dvorky musí řídit. Ty zákony naštěstí nejsou až tak modré, jak by si naši modří ptáci přáli.
Naši človíčci, možná pod vlivem oněch zákonů (přestože byli plni obav z ostrých zobáků a drápů modrých opeřenců), chtěli mít větší jistotu, že budou mít i nadále dát co úst svých i svých dětí – a tak, světe div se, založili i na onom dvorku modrých ptáků odborovou organizaci.
Modří ptáci, když to zjistili, zalapali po dechu: „Co si to ta pakáž dovoluje?! A co že to ti potížisté vyčetli v našich zákonech? Prý nějaké nesmysly o demokracii.
Že pár chlapů, kteří se sdružili do nějakého spolku, mají na našem dvorku právo na místnosti, kde budou proti nám kout pikle, že chtějí vědět, kam jdou peníze vydělané lidmi, kteří pečují o náš dvorek, jenom proto, že cosi založili, takže my, modří ptáci musíme pravidelně chodit mezi ty podivné spolkaře v čase, kdy si ti odboráři řeknou a ke všemu jim zobáky klafat o tom, jak se svým majetkem hospodaříme?
A že lidi chtějí mít nějakou pravidelnou pracovní dobu, přestávky na jídlo a oddech v ní a dokonce chtějí příspěvek na rekreaci? Tůdle! Hubu a krok držet budete! A ty spolkaře vyrazíme, i kdybychom organizační změnu měli vymyslet a provést, a i kdybychom měli vymést i všechny odborníky –a kašleme na to, že nám dosud dobře sloužili. To, co provedli založením odborů na našem dvorku, je horší, než protistátní činnost! Všem našim poddaným to ale včas řekneme a tím zarazíme jejich nápady vstoupit do jejich chudinského, ale hlavně drzého spolku. Také naši zaměstnanci (poddaní se přeci už dávno neříká i když kvůli změně oslovení nebudeme přeci měnit metody zacházení s nimi) musí pochopit, že naše peníze ani jako mzdy nebudeme strkat do kapes jejich sympatizantům a nedej bože dokonce členům toho podivného odborového spolku. Tak buďto členství v odborech ukončíte nebo běžte na ulici! Tam už čekají jiní chudáci, kteří nám budou i modrá pírka čechrat a zobáky čistit na znamení díků.“
A jak modří ptáci řekli, tak také udělali, milé děti. Jejich ostré zobáky a drápy přestaly být pro parádu a po nabroušení u kováře se ta předem připravená mela mohla spustit.
Nejdřív dostali všichni členové odborové organizace několik dní na to, aby z ní vystoupili, pokud chtějí být dále zaměstnáni. Tu samou možnost měli i členové závodního výboru, ti ale měli vystoupit z odborové organizace tak, aby ještě v poslední den svého členství stačili dát předchozí souhlas s výpověďmi z pracovního poměru u dalších a nepohodlných členů stejného závodního výboru, kteří ovšem žádnou volbu neměli. Ty totiž postihla organizační změna, jejíž podstatou bylo, že modří ptáci budou své exkrementy trousit nejen na vyhrazených místech, ale všude a podle svého, zákon – nezákon. Organizační změna sama o sobě neobyčejně páchnoucí, stejně tak, jako ty výměšky – chci říci myšlenky.
A tak sloužící modrých ptáků vyzvali závodní výbor, aby se neprodleně sešel (ještě týž den, co si přáli). Na upozornění, že není možné ZV svolat tak narychlo, aby byl usnášeníschopný a že má řádné termíny zasedání, které řádně ptákům oznámil, zavládla na dvorku modrých ptáků zuřivost. To by ale nebyli šikovní vládcové, aby něco nevymysleli. Začali sami svolávat nejdřív závodní výbor – když se nezadařilo, tak členskou schůzi odborové organizace, která by odvolala celý ten už dávno nepohodlný odborářský spolek. Přitom náležitě dbali, aby bylo vidět jejich modré drápy i cítit páchnoucí ostré zobáky. To si chudáci zaměstnanci – současní i bývalí členové odborové organizace vyložili tak, že ačkoliv to určitě (ale opravdu nikdo ze zobáku přímo nevypustil, zaměstnanci – členové odborů nesmějí ten den odejít domů, dokud se nesejdou na členské schůzi, a dokud tam nezvolí pod vedením modroptákovských slouhů nový závodní výbor. Jeho členové musí mít modré zobáčky a modrá peříčka, ale je dovoleno zobáky si natírat na růžovo a peříčka si dočasně vytrhat nebo schovávat pod oděv. Občas budou pozváni pod sprchu a tam stejně vyplave, zda jsou naši.
Takový nově instalovaný ZV už předběžný souhlas s výpověďmi z pracovního poměru pro nepohodlné své výborové členy dá, a když se to nepodaří, tak ten souhlas dá přímo členská schůze pod taktovkou smradlavých zobáků. Členská schůze je přeci vyšší šajba, než nějaký ZV, zejména, když někteří členové ukončili své členství k datu konání zamýšlené členské schůze, ale na schůzi přeci jen mohli – nebo ne? Teď přeci ještě jsou poslední den členy a mohou i hlasovat podle klapání modrých zobáků, když už zítra členy nebudou. Tak jak pak to vlastně je ?
Hádejte, jak je to správně, včetně toho, jak to všechno dopadlo a odpovědi posílejte k nám do redakce.
Bohužel to je v tuto chvíli pohádka s otevřeným koncem. Dovyprávím vám to, jakmile život na dvorku přinese další pokračování. Jděte spát, milé děti. Dobrou noc přeje váš pohádkář J. R.