V poslední době se železnice v České republice stala terčem amatérských pokusů o její řešení ze strany těch, kteří nemají ani potuchy o specifických zákonitostech železničního provozu a vymýšlejí opatření včetně zákonodárných pokusů, nad kterými zůstává rozum stát. Dříve „zákony psané krví“, vycházející z praxe a konkrétních nehod, se postupně nesystémově „zaplevelily“ a do toho jsme „transponovali“ vágní evropské směrnice, kde převládají doporučení a sousloví typu „mělo by být, měla by mít“, a tak se nám bujně rozrůstá česká právní železniční džungle, které odpovídá i novela zákona o drahách, obsahující guláš všech možných ingrediencí, které v něm ani nejde rozpustit, jak do něj nepatří.
Nejnovějším hitem jsou sankce pro strojvedoucí, které se do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dostaly formou pozměňovacího návrhu novely zákona o dráhách jako rádoby opatření pro zvýšení bezpečnosti po sérii loňských letních nehod a incidentů na železnici, z nichž některé představují tzv. projetí návěsti „Stůj“. Pojetí sankcí, vytržení profese strojvedoucího jako společného jmenovatele a strůjce všeho špatného při minutí převážně červeného světla návěstidla dělá z opatření nesmyslně vražený klín do celkového systému železnice, složeného z povinností a odpovědnosti všech, podílejících se na provozování dráhy a drážní dopravy včetně zabezpečovacího a dalších technických zařízení…
Článek J. Berounského zde: Paskvil