Soudní spory Odborového sdružení železničářů
s jejich bývalým předsedou ing. Jaromírem Duškem
(1) Jenom pro připomenutí: Ing. Jaromír Dušek byl odvolán ze své funkce předsedy OSŽ v létě roku 2007 na základě pečlivě připraveného tajného jednání nejdříve části představenstva OSŽ a posléze i části Ústředí OSŽ, když tyto kroky se odehrály v době, kdy Dušek pobýval v Řecku.
Jakmile si spiklenci byli jisti svou podporou u větší části funkcionářů (každý chtěl být funkcionářem i nadále a nebude přeci vlivem svého případného nesouhlasu riskovat, že znovu hákoval ve své původní profesi třeba posunovače, když zde má minimálně dvojnásobný plat) svolalo se jednání oficiální.
Předtím spiklenci Duškovi do Řecka vypnuli telefon a zamkli mu kancelář, aniž ho o tom informovali. Ovšem novináři je zradili a vše Duškovi do Řecka vyzvonili.
Ani na dalších jednáních obou orgánů nebylo nic demokratického, natožpak aby se postupovalo v souladu se stanovami OSŽ, které byly schváleny sjezdem OSŽ. Stanovy totiž vymezily důvody pro odvolání funkcionářů v podstatě obdobně jako u zákoníku práce u výpovědi z pracovního poměru z důvodů zvlášť závažného porušení předpisů nebo případně jako u okamžitého zrušení prac. poměru. Důvodem pro odvolání tedy mohlo být pouze závažné porušení povinností, kterého se funkcionář – v daném případě předseda měl dopustit a vznik škody z takového porušení. To se ovšem těžko hledá, zvláště pokud to neexistuje nebo pokud to není doloženo. A tak se horečně hledaly důkazy.
Tehdejší Ústředí OSŽ (které se z hlediska členského či spíše funkcionářského složení nijak zvlášť neodlišuje od toho dnešního) však Duška odvolalo ze všech jeho funkcí v OSŽ „pro ztrátu důvěry“. Není se ani čemu moc divit. Dušek chtěl od funkcionářů, zejména od těch, kteří byli převážně plně uvolněni pro výkon odborové práce, aby chodili do práce a měli za sebou nějaké pracovní výsledky, plnili zadané úkoly, atd., což zřejmě bylo (a možná stále ještě je) chápáno některými (a třeba i jinými zaměstnanci – míněno kdekoliv) jako „nehoráznost“.
Pro připomenutí ještě dodám, že některé základní organizace se s takovou politikou (že porušení stanov OSŽ je, když se na tom dohodneme a kdy se nám to hodí do krámu) neztotožnily a založily samostatný Svaz Odborářů Služeb a Dopravy (SOSaD) vedený předsedou Holeštou (bývalým tajemníkem OSŽ) a po ukončení jeho funkčního období svazový sjezd posléze postavil do čela svazu právě „průseráře“ Duška.
(2) A tak bylo pravděpodobně nutné, aby OSŽ zatroubilo do útoku, dokázalo mimo jiné, že Dušek byl právě tou osobou, která porušovala stanovy OSŽ a působila tomuto svazu škody.
A jsme u tématu zvaného „zbytečné a možná záměrně vedené soudní spory OSŽ proti Duškovi“ vymyšlené snad funkcionáři OSŽ, možná advokáty. Úroveň těchto žalob a tím pádem i sporů je pochybná a výsledky snažení žalobců jsou podle mého názoru ještě horší. Nicméně neřešme, kde je už zneužití práva pod záminkou jeho výkonu a kde je právo na žalobu skutečně důvodné.Posuďte to celé sami (pokud na chvíli pomineme, že jde většinou o tzv. ptákoviny):
(3) Spor č. 1 – běžící: Dušek byl zažalován, že za dobu, po kterou bydlel v nástavbě na střeše výškového domu v pražských Bohnicích (nástavba je majetek OSŽ, kde bydleli funkcionáři OSŽ, ale i cizí osoby), neplatil řádné „tržní“ nájemné, které podle OSŽ platí nájemníci v bytech v Praze a které je považováno (jak pravilo OSŽ) za nájemné v místě a čase obvyklé. Za takové považuje OSŽ v případě nájemného určeného Duškovi částku včetně energií cca 13000,- Kč měsíčně, ale Dušek poctivě platil jen 8000,- Kč/ měs. Měl ovšem na takto určené či spíše dohodnuté nájemné s OSŽ smlouvu, schválenou představenstvem OSŽ nebo kým. Mimochodem poměrně často se stávalo, že Dušek (když už nebyl předsedou OSŽ a jeho bývalí milovaní funkcionáři mu řekli, aby vypadl, aniž dostal výpověď z nájmu) našel spojovací chodbu ke svému bydlení uzamčenou a vložku zámku vyměněnou. Ostatní uživatelé této chodby ovšem tyto problémy neměli; nějak si vždy uměli nové klíče „vyfasovat“. Lidé z ústředí OSŽ tajnou výměnu vložek ovšem zajišťovat nemohli – jdou přeci svým členům příkladem v respektování pravidel morálky a dodržování zákonů a péči o ně.
A protože se soudy vlečou, předseda OSŽ Pejša napsal ještě před podáním žaloby (nebo současně s ním) předsedům všech odborových svazů sdružených v ČMKOS (Českomoravská unie odborových svazů), že Dušek dluží OSŽ značné nájemné – snad uváděl částku cca 200 000,- Kč – a nehodlá je zaplatit. Pejša, ani OSŽ nejsou přitom členy ČMKOS a o nájemné se vedl spor, což Pejšovi nevadilo, aby dopis neprezentoval jako hotovou věc a Duška jako nenapravitelného dlužníka. Zkrátka dlužník, lump a zločinec je, když to řeknu já, nikoliv soud – a ať to všichni ví. Dušek má přitom kliku, že totéž nenapsal „na obec“, jak se to dělávalo dříve.
V té době chtěl SOSaD vstoupit do ČMKOS a dopis vykonal docela dobrou práci. Přijetí SOSaD bylo o půl roku odloženo. Co na tom, že byl nepravdivý nebo třeba předčasný, že?
Při projednání kauzy před soudem vyplavala fakta, která Pejša od počátku dobře znal – a přesto žalobu podal: Dušek bydlel v malém ateliéru, který pro své rozměry nebyl stavebně technicky zkolaudován jako byt (na rozdíl od dalších prostor tamtéž), ale pouze jako prostor nebytový; tudíž smlouva na byt je podle soudce (a logiky) od počátku neplatná. Soudce vyzval strany, aby se dohodly, protože jinak žalobu zamítne. Dušek prohlásil, že je k dohodě ochoten, dokonce podle něj hodlá zaplatit OSŽ tolik, kolik za užívání tohoto prostoru po jeho uvolnění Duškem platila milenka jednoho funkcionáře OSŽ.
Nyní v ateliéru bydlí soukromá osoba, přestože je určen pro ubytování (či spíše dočasné přespání, protože bydlet se tam dle právních předpisů nesmí) funkcionářů OSŽ. Tato soukromá osoba platí celkem (podle dostupných údajů) 6000,- Kč/ měs. Tak si to porovnejte asi včetně možné úspěšnosti takové žaloby. Pokud by OSŽ žalovalo na jiný důvod, což ho nenapadlo nebo je to z lásky k Duškovi, je takový případný požadavek nyní ovšem již promlčený.
OSŽ se k výzvě soudce dosud zřejmě nevyjádřilo. Vlečení sporu ovšem může nahrávat jeho prodražení, možná k radosti právního zástupce OSŽ, když Dušek se hájí sám. Z čeho ty náklady sporu OSŽ platí?Nevím.
A perličku na závěr. OSŽ za celou dobu toho svého handrkování neposlalo Duškovi výpověď z nájmu a Dušek ukončil nájem sám z vlastní vůle. Poučení: Spory je třeba si hýčkat, ať to stojí třeba i majlant. Věcně sice nestojí ani za fajfku tabáku, ale může se o nich stále žvanit.
(4) Jako druhý běžící spormůžeme označit spor o náhradu škody ve výši 4,5 násobku Duškovy (tehdejší) mzdy (náhrada škody požadovaná zaměstnavatelem OSŽ vůči zaměstnanci Duškovi) za to, že podle OSŽ svým zaviněním prodražil stavbu hotelu Oddech v Krkonoších o několik milionů Kč. Je ten Dušek ale prohnaný! Prodraží si stavbu, prováděnou dle vypsaného výběrového řízení, ačkoliv představenstvo OSŽ pravidelně kontrolovalo vynakládané finance na ni a Pejša měl, coby první I. místopředseda, dokonce na starosti schvalování a kontrolu všech financí OSŽ (nejen na ten hotel) z titulu své funkce. Dušek je ovšem podle nich všechny obelstil (je to ale genius) a tak byl zažalován sám a za OSŽ žaluje právě Pejša. Prověrkou, o kolik OSŽ vydalo na stavbu hotelu víc, než mělo zaplatit podle projektu, byla pověřena jedna firma s.r.o., která podle všeho nemá postavení soudního znalce ani znaleckého ústavu, takže „důkazy“, touto firmou vyrobené (chci říci zjištěné) a ze strany OSŽ firmě dobře zaplacené, nebudou mít u soudu pravděpodobně žádnou důkazní hodnotu. A že se firma nadřela! Několikrát jí bylo nutné prodloužit lhůtu pro zpracování zprávy vydávané za znalecký posudek a její zpráva byla dokončena po době delší než rok. Proč jí celá věc byla zadaná pozdě z hlediska případné odpovědnosti Duška ve vztahu k promlčení, ví jen Pejša.
(5) Obávám se při tom všem, co to OSŽ stálo, že nakonec půjde i v tomto případě o plácnutí do vody. Každý ví, že kromě změny (včetně nedostatků v projektu a určitých prodlení až liknavosti stavebních firem, které hotel budovaly, se objevila v průběhu výstavby celá řada komplikací, jako byl mocný proud podzemní vody, který se „vynořil“ ve sklepě při hloubení základů a který bylo nutné dodatečně sanovat, stavba musela proti projektu tím pádem „přezimovat“ za vynucené náklady, své udělaly změny stavebního povolení v průběhu stavby vynucené dalšími vlivy jako byl nesouhlas stavebního úřadu ohledně systému vytápění tepelnými čerpadly, atd. Soud nebude mít lehkou pozici a zřejmě nařídí provedení revizního posudku a to celé zaplatí ten, kdo spor prohraje. Takže předmětem sporu (co chce OSŽ zaplatit od Duška) může být částka odhadem do cca 230 000,- Kč, kterou by měl vysolit Dušek, pokud ovšem OSŽ doloží, že D. připravil OSŽ o několik milionů (?) „prodražené“ stavby dle posouzení oné „znalecké firmy“ zcela sám a zaviněně. Ovšem pokud OSŽ škodu řádně nedoloží nebo doloží (přes svá tvrzení) pouze – řekněme 20% celé žalované škody včetně viny D. (optimistický odhad, OSŽ nedoloží podle mého názoru totiž nic), zaplatil by D. pouze 20% ze 4,5 násobku své mzdy a co do nákladů sporu si (OSŽ) zaplatí celý spor ze svého – pardon z Vašeho, vážení členové. Tyto náklady už nyní lze odhadnout na 250 000,- Kč. Potom v tomto čítankovém příkladu následuje odvolání a prosouzené náklady řízení utěšeně narůstají až do půl milionu a přitom Dušek, kterému vinu nikdo neprokáže, nezaplatí na nákladech stále nic, protože bude mít převážný úspěch ve věci. A nároky na náhradu škody vůči Pejšovi (jakémusi „ekonomickému náměstkovi“ v té době) přitom nemusí být promlčené, stačí, aby je žalovaný D. použil jako námitku v rámci svého protinávrhu, kterým může čelit žalobě. Nevím, jestli to udělá, protože celý spor půjde ke dnu podle mého názoru i tak. Přitom bylo možné se soudit o všechny ty údajné miliony úplně jinak, nikoliv jen formou náhrady škody ve výši 4,5 násobku průměrného (pravděpodobného) výdělku, navíc nesprávně vypočteného. Ale jak je to doopravdy? Nejde i v tomto případě snad jen o to se dlouho soudit, protože stejně tak dlouho lze vykřikovat o škodách zaviněných Duškem, než soud veškeré řeči utne svým rozhodnutím?
(6) Spory OSŽ s Duškem pravomocně ukončené:
Především pomineme v tuto chvíli, že do onoho pomyslného zápočtu lze zařadit několik trestních oznámení Pejši na SOSaD po jeho vzniku i na všechny základní organizace přešlé do SOSaD, kolik že to svým odchodem ukradli (vzali si sebou) majetku, patřícího OSŽ.Ta oznámení šla k ledu hned; vyšetřující policisté se oznámení docela i smáli (a potom, že policajti nemají smysl pro humor) a nabádali tyto „zloděje a škůdce“ – předsedy našich ZO, které vyšetřovali, aby si požádali o vypořádací podíl na majetku OSŽ, kam všichni jejich (naši) členové léta cpali své peníze. Kromě kalení vody mezi odborovými organizacemi, které musí spolupracovat zejména na úrovni ZO, tato oznámení nebyla ovšem k ničemu. Politika zadupání nového odborového svazu do země namísto nastolení spolupráce, když přitom u zaměstnavatelů musí všechny odborové organizace jednat ve shodě a jednotně, je zřejmě u OSŽ stále živá k velké škodě zájmů členů, především OSŽ. Zkrátka odešli jste ode mne a já místo abych se z toho poučil, se budu mstít jako některé české manželky po rozvodu. To už je, vážení a milí čtenáři, ovšem čirá bláhovost.
Dále jsou zde pravomocně ukončené spory o výroky Duška na adresu tří členů dozorčí rady Českých drah, volených za zaměstnance z řad těchto zaměstnanců.
Mohli by se uvést pod názvem novinového článku z té doby „Ing. Jaromír Dušek se nebude omlouvat třem funkcionářům OSŽ – členům Dozorčí rady Českých drah, a.s – řekl soud“ a rovnou doplňme, že jde o vysoké funkcionáře OSŽ pány Vokouna, Leitgeba a PhDr. Bittera.
Dne 25.4.2009 otiskly Lidové noviny článek novináře Pavla Škopka s názvem (cituji) „Odboráři z dráhy chválí Žaludu“ s podtitulkem (cituji) „Bývalí kolegové jsou zaplaceni“ tvrdí někdejší odborový předák Jaromír Dušek“ (konec citací).
Článek informuje zejména o tom, že (cituji) „ Odboráři z dozorčí rady Českých drah stojí za ředitelem Žaludou. Výtky odvolaného náměstka ministra dopravy Zdeňka Žáka považují za neopodstatněné a pochvalují si, že část z 12 miliard, které firma získala z prodeje majetku, použil ředitel na mzdy. Žák tento postup označuje za skandální.“ (konec citace).
Mnozí si zajisté vzpomenou, že dle některých informací z té doby požadoval tehdejší předseda dozorčí rady ČD, a.s a náměstek ministra Zdeněk Žák odvolání předsedy představenstva a generálního ředitele ČD, a.s. z funkce (k tomu je oprávněna pouze dozorčí rada) a údajně získal souhlasné stanovisko některých členů DR volených za společnost, resp. stát, kterých je většina. Při některých absencích viselo hlasování (nadpoloviční většina musela být pro) na názoru tří členů DR volených za zaměstnance, což jsou vysocí funkcionáři OSŽ pánové Leitgeb, Vokoun a Bitter, kteří ale hlasovali proti odvolání generálního ředitele, takže odvolán nebyl. Následně byl ale pan Žák odvolán tehdejším ministrem dopravy Petrem Bendlem z funkce náměstka ministra i předsedy DR. Podle jiných informací ale žádné takové hlasování (o odvolání Žaludy) neproběhlo. O tom i článek (cituji): „Neshledali jsme důvod pro odvolání vedení drah“ (konec citace) řekl dle článku v LN pan Leitgeb.
Pan Dušek se tehdy podle článku (cituji) „zcela jednoznačně postavil na stranu Zdeňka Žáka“ a podle článku řekl novináři zřejmě i onu větu uvedenou v jeho podtitulku.
Dle článku se rovněž rozhořel spor kolem problematiky vysokých výdajů (ČD, a.s.) na marketing, reklamu a vysokých odměn vedení drah. K tomu poslednímu se vyjádřil dle téhož článku člen DR Leitgeb tak, že to nepřísluší odborům komentovat. Zde si Leitgeb sice zřetelně popletl roli odborů a roli svou, coby člena DR ČD, a.s., z níž mu přímo přísluší právo i povinnost věci kolem hospodaření nejen komentovat, ale i zasáhnout, pokud by bylo něco v nepořádku a málokdo si tehdy myslel, že to v pořádku je.
Na základě článku si dotyční členové DR ČD nechali sepsat a podat svými advokáty žaloby na ochranu osobnosti. Duška žalovali jednak výše uvedení členové DR za „nactiutrhání“ (jak se institut ochrany osobnosti jmenoval za Rakouska – Uherska) a žalobu podal rovněž Pejša za OSŽ za totéž, protože se domníval, že Dušek snížil vážnost OSŽ, tím, že urazil vysoké funkcionáře OSŽ, kteří jsou v DR ČD, a. s. nominováni za OSŽ – což je ovšem nebetyčný omyl; oni v DR ČD sedí a možná i pracují za nemalý peníz jako zaměstnanci ČD jménem zaměstnanců ČD a to, že výše uvedení pánové jsou současně funkcionáři OSŽ s tím – bohužel – nemá co dělat). Proč bohužel? Čtěte do konce a dozvíte se.
Ještě počátkem roku 2010 rozhodl Krajský soud v Hradci Králové ve věci žalobců Leitgeba, Bittra a Vokouna proti žalovanému Duškovi, že se žaloba těchto pánů o povinnosti Duška uveřejnit za výroky v článku svou omluvu ve všech možných novinách a v televizích na své náklady formou inzerce (což by Duška stálo více než 1 mil. Kč), zamítá a pánové si musí zaplatit ze svého advokáta i náklady soudního sporu, který sami vyvolali. Rozsudek je již pravomocný a Dušek omluvu za sebe nechce, ale jeho advokát musel dostat od OSŽ zaplaceno stejně jako advokáti OSŽ (náklady soudních sporů platí strana, která neměla ve věci úspěch), takže ta sranda mohla vyjít skoro na půl milionu Kč (jestli to stačilo).
Druhý spor o to, zda Dušek je povinen omluvit se za tytéž výroky v článku Odborovému sdružení železničářů v novinách a v televizích včetně přesné textace omluvy na základě žaloby OSŽ, která byla téměř identická (snad alespoň možná zde díky opisování ušetřilo OSŽ něco peněz za advokáta) proběhlo v Pardubicích u pobočky Krajského soudu několik měsíců poté se stejným závěrem a stejným vyúčtováním.
(7) Z těchto zamítnutých žalob nevplývá ani tak to, že se Dušek nemusí omlouvat několika zneváženým funkcionářům OSŽ za své, jak známe Duška, rozhodně málo jemné výroky. Jde totiž o něco jiného.
Dozorčí rada (DR) každé akciovky je určena ke kontrole hospodaření firmy i veškerých rozhodnutí managementu i představenstva, když navíc u ČD jde v podstatě o tytéž orgány. Tím je kontrolní funkce DR ještě více umocněna, protože v praxi může chybět nebo být potlačena kontrola generálního ředitele představenstvem, je li předsedou představenstva právě generální ředitel. Dozorčí rada může jakákoliv rozhodnutí představenstva i gen. ředitele prověřit, zastavit a většinu podstatných záležitostí v daném typu řízení společnosti musí dokonce předem schválit; kromě toho jmenuje a odvolává členy představenstva. To je tzv. německý model akciovky, uplatňovaný i v podmínkách ČD, a.s.
K takovým závažným pravomocem (ale i povinnostem) DR by např. u penzijních fondů musel mít každý člen DR právnické nebo ekonomické vzdělání a musel by být předem schválený ministerstvem financí (aby neměl máslo na hlavě z předešlých svých obdobných činů a činností). Nic takového u akciovky v případě členů DR dle obchodního zákoníku neplatí. Tím pádem u akciovky členové DR nemusí problematice hospodaření a klíčových rozhodnutí vůbec rozumět a přesto (a podle toho také) kontrolují. Nicméně by mělo platit – a proto byl institut členů DR volených zaměstnanci zřízen, když ostatní členy (nezaměstnance) volí akcionáři, že zaměstnanci využijí svého práva „svou“ akciovku, kde jsou zaměstnáni, kontrolovat svými lidmi, které mají právo si zvolit zcela samostatně a vyberou si tudíž své odborníky na ekonomiku nebo právo, resp. nejlépe obojí. Zaměstnanci ČD si místo toho zvolili uvolněné odborové funkcionáře, kteří řízení společnosti rozumí (ať se nedopustím urážky majestátu) přiměřeně své kvalifikaci výpravčího, signalisty, opraváře kolejových vozidel, atd. Proč jste osoby s touto kvalifikací a zranitelností odborového funkcionáře, vážení zaměstnanci volili?
Je Vám to jedno? Ale pak nedivte přetrvávající nejistotě kolem údajně předražených a nekvalitně zpracovaných zakázek na pořízení a opravy lokomotiv a vagonů, Vašeho pracovního prostředí, reklamy, atd.! Potom už na mzdy určitě nezbývá!
Není Vám to jedno?. Ale nepovídejte! Z obchodního zákoníku vyplývá jasná povinnost těchto osob seznamovat své voliče se svou činností a jak své úkoly plní, zaujímat stanoviska ke kritizovaným jevům od zaměstnanců, atd. Kdopak Vás kdy informoval? Kdopak se kdy ve své činnosti člena DR řídil Vašimi připomínkami? A měli jste někdy nějaké?
Takže milí čtenáři jde nejen o to, že všechny tyto spory se platí dost s jistotou z Vašich kapes, ale jde hlavně o to, že za své peníze máte dostávat úplně jinou činnost. Platíte si hájení Vašich pracovních míst, oprávněných zájmů a jistoty a možná i něco z vašich požadavků na kulturu, rekreací, sport, atd. danou shodnými cíly všech odborových organizací,naproti tomu si určitě neplatíte jejich rozhádanost a tříštění jejich sil na vzájemné půtky.
Kromě toho Pejša a jeho boys podle mého názoru vědomě či nevědomě, ale celkem spolehlivě plní zadání všech, kdo si přejí, aby odborové organizace byly slabé a rozdrobené, rozhádané a tím pádem bezvýznamné.
JUDr. Jiří Rokos